Výlet do USA (3) Zábavní parky v Orlandu

Orlando je městem zábavy a tak jsme se, v rámci našeho road tripu po USA, nemohli vyhnout návštěvě zábavního parku. Byl to sice docela útok na naše peněženky, ale ustáli jsme to a zážitek to byl nezapomenutelný. 

Ráno jsme se snažili brzo vstát, což nám, vzhledem ke stále se projevujícímu časovému posunu, nedělalo zásadní problém. U snídaně se toho moc nezměnilo, snad jenom, že opečenou slaninu nahradila dušená šunka a objevily se muffiny. Shodli jsme se, že jediné, co se dá docela v pohodě sníst, je opečený toustový chleba s mazacím sýrem Philadelphia a toho jsme se pak drželi po celý zbytek pobytu. U snídaně jsme ale zažili jednu zajímavou situaci, která nás opravdu pobavila. Do hotelového lobby, kde se snídaně podávala, nakráčeli dva mladí muži, kteří už od pohledu vypadali velmi excentricky, přičemž ten výraznější byl evidentně nositelem celé řady krásných duševních poruch od ADHD, až po velmi pěkně rozvinutou poruchu osobnosti.

Oba vypadali jako punkeři, kteří jdou večer na koncert Sex Pistols, přičemž ten s ADHD měl navíc velmi zženštilé pohyby a mluvil velmi vysokým, výrazným a neuvěřitelně nepříjemným hlasem. Do toho si strašně šlapal na jazyk a šíleně prskal. Zmiňuji to proto, že už od příchodu udržoval na svém mobilu hlasitý konferenční hovor s několika dalšími lidmi a každou chvilku velmi hlasitě vykřikoval, "oumajgodoval", "oumajgošoval" a vůbec používal spoustu velmi expresivních výrazů. Celé to pochopitelně bylo nesmírně nevhodné, obtěžující a totálně bezohledné vůči všem, kteří v tom prostoru momentálně snídali, ale naprosto nikdo, včetně personálu, se neměl k tomu, že by je minimálně upozornil, aby se chovali slušně. Protože jsme se s něčím podobným ještě nikdy nesetkali a celá ta situace byla opravdu strašně bizarní, chvilku jsme vydrželi obě zvířátka pozorovat. Po chvilce nás to ale přestalo bavit a my konečně vyrazili směr zábavní parky.

Na tomto místě je možná dobré říci, že Orlando je překvapivě malé, tedy, alespoň na americké poměry. Město má pouze nějakých 230 tisíc obyvatel, takže je menší, než například Ostrava. Co z něj ale dělá významný cíl mnoha milionů turistů (údajně přes 52 milionů každý rok), kteří sem pravidelně míří, jsou jeho zábavní parky. S trochou nadsázky se dá říct, že celé Orlando žije se zábavními parky v úzké symbióze, protože více, jak polovina jeho obyvatel v parcích pracuje a ten zbytek se podílí na činnostech, které s provozem parků nějak souvisí. My jsme si na parky vyhradili jeden celý den, ale umím si představit, že zde můžete trávit klidně týden. Všechno závisí víceméně hlavně na vaší touze po atrakcích, časových možnostech a pak na vaší peněžence. Všechno, co se týká zábavních parků, vstupem počínaje a občerstvením konče, je totiž neuvěřitelně drahé. My jsme tu za jeden den, ve dvou lidech, v jednom parku s přednostním vstupem navíc, nechali asi deset tisíc korun.

Možná čekáte, že vám poradím, který park navštívit, ale to je prakticky neřešitelná otázka. Pokud sem jedete jenom do zábavních parků, pak prostě zavřete oči, vyndejte platební kartu a užijte si všechny. Pokud máte jenom jeden den, počítejte s tím, že bude vždy něco, co vám unikne. Těch hlavních parků je tu několik a lze je rozdělit podle filmových společností, pod které spadají. Ty hlavní jsou asi parky Universal a pak parky Disney a každá společnost má vždy několik tématických parků pod svojí značkou. Vůbec neuvažujte, že byste jeden park stihli třeba jenom za odpoledne, to by absolutně postrádalo smysl. Možná by se daly stihnout dva parky v jeden den, pokud tedy leží hned vedle sebe (třeba dva parky Universal), ale ani v takovém případě nemáte šanci stihnout všechny atrakce. V každém případě, my jsme si vybrali park Islands of Adventure v komplexu parků Universal a dnes už vím, co všechno mi uniklo v těch ostatních a co "určitě" musím navštívit, až sem někdy pojedu příště :D.

Jedinou otázkou, kterou lze možná zodpovědět je, zda si kupovat speciální expres pas na přednostní frontu. Pas stojí pro jednoho 80 USD a zajistí vám, že budete moci předbíhat. Tedy alespoň do určité míry. Pokud máte pocit, že v parku není moc lidí (odhadnout se to dá docela dobře podle naplněnosti parkoviště nebo front u pokladen), pas se nevyplatí. Pokud je ale v parku narváno, je to naprostá nutnost. Je také dobré vědět, že tento expres pas není na všechny atrakce a pokud si tento přednostní vstup koupí třeba polovina návštěvníků, budete stát frontu tak jako tak.

Přiznám se, že jsem si to celé nějak neuměl pořádně představit, takže jsem byl trochu jako Alenka v říši divů. V reálu to funguje tak, že vždy těch několik parků od jedné společnosti, které leží vedle sebe, má dohromady jeden obrovský parkovací areál. Těžko se popisuje, jak velké to parkování je, ale když si představíte 50x parkovací dům, který stojí před terminálem 1 na letišti v Praze, máte hrubou představu. Rozhodně je potřeba si dobře zapamatovat, kde parkujete, protože se tím vyhnete zdlouhavému bloudění. Taky jsem konečně pochopil, proč mají americká auta na dálkovém ovládání funkci zatroubení. Když totiž hledáte svoje auto na těchhle obrovských parkovištích, tak to fakt oceníte.

Z ohromného parkoviště jste skrz koridory a klasickou letištní bezpečnostní prohlídku nahnáni do tématického městečka, kde je spousta restaurací a obchodů, skrze které se musíte k  parkům prokousat. Mám tajný tip, že všechny ty restaurace jsou tu před vstupem do parku proto, kdyby nějakému Američanovi cestou od auta vyhládlo a měl chuť na menší gáblík, který by ho posilnil na stání ve frontě k pokladnám. Snad to bylo tím, že byl všední den mimo sezónu, ale v každé případě jsme měli kliku a množství lidí bylo velmi snesitelné. Navíc bylo lehce pod mrakem, což je počasí, které tu opravdu oceníte. Neumím si moc představit, jak strašně tu musí být třeba v červenci za jasného dne. U pokladny zaplatíte za dva lidi a jeden přednostní pas asi 350 USD a pak už se můžete vrhnout do víru zábavy. 

I přesto, že nejsem milovník různých poutí nebo zábavních parků, musím přiznat, že tady je wow efekt velký. Je to prostě obrovský kšeft a návštěvník musí mít být baven za každou cenu. Co mě asi vadilo nejvíc, je všudypřítomná vtíravá a poměrně hlasitá hudba, která hraje pořád dokola a zejména v částech, určených pro nejmenší návštěvníky, je to velký nápor na nervy. Zachránit se lze jenom tak, že utečete do jiné části parku, kde se hudba promění do nějakého více poslouchatelného žánru. My jsme pochopitelně mířili hlavně do části, věnované Harry Potterovi. 

Celý park je situován okolo středně velkého jezera a pomalu ho obejít je tak na hodinku. Tedy, pokud byste se nezastavovali na žádných atrakcích. My jsme to vzali vpravo, proti směru hodinových ručiček a když jsme se probili skrze část nám neznámých animáků, zapadli jsme na první interaktivní 4D atrakci s názvem Poseidon. Dvacet minut fronty, ale skoro to ani nestálo za to. Snad jenom průchod obří vlnou, byl docela zajímavý. Skrze tématickou orientální sekci Aladina jsme konečně dorazili do Bradavic. Už jsme s Domčou byli v londýnských ateliérech, kde se točil Harry Potter, takže jsme z toho už tak uchváceni nebyli, ale je potřeba říct, že Američani filmové kulisy prostě umí a když si odmyslíte, že je všechno udělané jenom ze dřeva, papundeklu a laminátu, připadáte si jak ve skutečných Prasinkách a Bradavicích.

Zatímco Domča s Jirkou vyrazili na první horskou dráhu, což byla jízda na haggridově motorce, já jsem pozoroval lidi. Včera v NASA jsme si toho nějak moc nevšímali, ale teď jsem si uvědomil, kolik je tu tlustých lidí. Tohle je opravdu země, kde si i člověk s pár kily navíc, jako třeba já, najednou připadá docela normální, protože víc, jak polovina lidí, je výrazně, ale opravdu výrazně tlustších. Někde jsem četl studii, že je v ČR skoro stejné procento obézních, jako v USA. No, nechtěl bych se autora té studie dotknout, ale mám pocit, že buď měl špatná data nebo v USA nikdy nebyl. Protože Domče a Jirkovi ta horská dráha zabrala skoro hodinu (!!!), měl jsem opravdu dost času na zevrubný průzkum davu a mohu zodpovědně prohlásit, že jestliže jsou Češi tlustí, tak Američani jsou ne jenom jiná liga, oni jsou úplně jiný sport. Tady musí být všichni kardiologové, endokrinologové a dietologové, neskutečně bohatí parchanti.

Asi bych mohl jednotlivě popisovat každou atrakci, ale myslím, že by to byla nuda. Takže jenom ve zkratce. Ty nejlepší atrakce jsou zpravidla v nejvzdálenější části parku. Na některé interaktivní 4D atrakce vás pustí jenom bez batohu nebo kabelky, takže buď vám je někdo pohlídá nebo si musíte vystát šatnu. V Jurském parku si můžete koupit krutí stehno neboli dinosauří nohu, což je opravdu velké, dobré uzené krůtí stehno, přesně v americkém stylu. Na vodních atrakcích se opravdu namočíte, takže je dobré se převléct nebo jít naboso, případně v žabkách. Na výstupu sice jsou takové sušící kabiny, ale jednak jsou placené a pak, nejsou moc účinné. V každém parku bude alespoň část zavřená. Jednak ty papundeklové kulisy nemají nějak zásadní životnost a taky je potřeba obměňovat tématické sekce, podle momentálních trendů americké zábavy. Tady byl například zavřený svět Pepka námořníka, který je totálně out a brzy bude nahrazen něčím jiným, co je momentálně totálně in. 

Ještě se vrátím k těm poněkud jednoduchým konstrukcím atrakcí, protože už vidím, jak se do mě zase nějaký americký svazák pustí, že kritizuji vše americké. Zajímavá věc totiž nastane, pokud začne pršet. Počítejte s tím, že v případě deště se všechny atrakce uzavřou a v některých případech se dokonce uzavřou i ty vnitřní. Ono to je pravděpodobně tím, že pavilony nejsou zcela dobře utěsněné a tak do nich teče. To není nějaká moje smyšlenka, ale prostý fakt, který jsme zažili na atrakci King Kong, která je celá uvnitř pavilonu, ale která se zasekla a uvěznila někde uvnitř lidi. To celé vlivem proteklé vody, jak nás informovala obsluha, během čekání ve frontě. Ten den už King Kong nejezdil vůbec. Z toho vyplývá, že pokud to ráno vypadá, že bude pršet, zvolte rozhodně jiný program.

Na závěr Domča zkusila ještě volný pád a několikrát i strašlivou horskou dráhu Hulk a protože bylo chvilku před zavírací hodinou, obrátili jsme se k východu. A jaké máme dojmy z parku? Když přistoupíte na to, že jsou to všechno jenom papundeklové kulisy, je to docela fajn zábava, která ale přijde na naprosto nepředstavitelné peníze. Za mě osobně, jsem rád, že jsem to viděl, ale že bych to musel vidět ještě jednou, to určitě nehrozí. Pokud ale máte rádi jednodušší konzumní zábavu a máte volných pár desítek tisíc, věřím, že se tu dokážete zabavit i několik dní.

Večer jsme se ještě chtěli pokusit najít nějakou normální hospodu, kde bychom si dali normální, dobré jídlo. Nutno přiznat, že se nám to podařilo hned kousek od našeho hotelu, kde jsme narazili na velmi dobrou franšízu BJ's, což je takový velmi slušný sport bar. Tedy, opět jsem dostal obalené a osmažené hranolky, protože to je prostě asi nějaká místní úchylka, ale moje kuřecí chimichurri, bylo opravdu dobré a ani zbytek posádky si nestěžoval.

Na závěr jsme si dali, poněkud nepředloženě místní doporučený desert a opět jsme o něco víc pochopili, proč je tu tolik vyžraných lidí. Ten desert byl totiž tak pro čtyři normální Evropany a zatím co my jsme ho s Domčou ve dvou snědli sotva půlku, paní u vedlejšího stolu ho doslova vdechla. Ale jak se říká, přej a bude ti přáno. Už se těšíme na další den, protože pojedeme na krokodýly do bažin.