Německé výletování (1) Brémští muzikanti

Asi si řeknete, proč vlastně jezdit na výlet do Německa a ještě k tomu někam do Brém a okolí? Pokusím se vás přesvědčit o tom, že to není vůbec špatný nápad a že i na severu Německa se dobře pobavíte a taky dobře najíte... 

Máme rádi krátké výlety po Evropě. Když je nějaký svátek a vychází z toho prodloužený víkend, prostě zapíchneme prst do mapy a vyrazíme. Cokoliv, co je v dojezdové vzdálenosti, která se dá ujet za den autem, není pro nás problém. Letos jsme zapíchli prst na sever Německa a vyrazili do Brém a do Hamburku. Možná si říkáte, že sever Německa není zrovna destinace, která by se umisťovala na předních příčkách žebříčků návštěvnosti turistů, ale zdání klame. Rozhodně má tato severní část našich západních sousedů co nabídnout.

Normálně bychom asi vyrazili hned ráno, ale Domča měla školu, takže byl odjezd naplánován až na druhou odpolední, hezky od budovy univerzity. Německo má naštěstí jednu zásadní výhodu a tou jsou německé dálnice. Do Brém je to sice z Prahy skoro sedm set kilometrů, ale když jedete pořád 160 a víc, cesta ubíhá docela rychle. Tedy, až na prvních pár kilometrů naší dálnice D8, kde jsme si vystáli krásnou hodinovou frontu. Nejsme ale zelenáči, takže jsme s tím víceméně počítali.

Na hranicích nás docela pobavily německé manévry. Celý provoz, svedený na jedno parkoviště, všude stany a zřejmě i mobilní technická kontrola, a navíc, celá jednotka německých policistů a pohraničníků. Někdy si říkám, že je ten schengenský prostor, alespoň pro některé státy, spíš takovým virtuálním doporučením, než realitou. Ačkoliv, někdy i docela chápu, že jsme pro ně vlastně taková svoloč, jako třeba Rumuni nebo Poláci. 

Jízda po německé dálnici, zejména ve středním Německu, je vždy stejný zážitek. Pokud chcete jet v levém pruhu, musíte se pohybovat optimálně nad 180 a stále koukat za sebe, jestli se neblíží nějaký borec, který jede klidně o 100 víc, než vy. Cestou jsme jich několik potkali a vždy je to zážitek, vidět auto, které jede hodně přes 200 za hodinu a přitom zcela legálně. Vždy mě pobaví, že to zpravidla nejsou moc nápadná auta. Většinou je to nějaké černé BWM nebo Mercedes, ale s motory nacpanými steroidy k prasknutí. Co člověka hodně překvapí, je počet škodovek, které po německých silnicích jezdí. Cestou jsme je chvilku počítali v protisměru a bylo to odhadem tak 5-10 procent. Zkrátka levné kvalitní auto, to dokáže každý Němec ocenit.

Do Brém jsme dorazili docela v pohodě okolo osmé a ubytovali se v nově otevřeném hotelu H+ Hotel. Musím říct, že čtyři hvězdičky, za dva tisíce, to se v Německu tak často nevidí. Asi chtěli po znovuotevření nalákat lidi. Je pravda, že pobyt ve zcela novém pokoji, kde před vámi možná nikdo ještě ani jednou nespal, je docela zajímavý zážitek. Po dlouhé cestě nás ale trápil hlad a tak jsme vyrazili do nočního města na lov. Hotel stojí naštěstí přímo v centru, takže je to všude docela blízko i pěšky.

Brémy bych přirovnal významem k Pardubicím a počtem obyvatel k Brnu, ale centrum je koncentrované do poměrně malého prostoru a tak se dá všude dostat v pohodě pěšky. Čistě pro úplnost se sluší dodat, že Brémy jsou hlavní městem spolkové země Svobodné hanzovní město Brémy (Něco, jako u nás je samostatná Praha nebo Brno) a žije zde přes půl milionu lidí. Za druhé světové války patřilo k nejvíce bombardovaným německým městům, ale i přes to, se mnoho historických domů dochovalo v původním stavu.

Kdo čte můj blog pravidelně, tak ví, že jsme tak trochu ujetí na čínské dim sum (viz moje články o Londýnu), a protože u nás prostě takové pořád ještě neseženeme, tak Domča při každé podobné cestě okamžitě zjišťuje, jestli na daném místě nemají někde "knedlíčky". Při loňském výletu do Berlína jsme zjistili, že dim sum jsou v Německu skoro stejně dobré, jako v Londýně a tak i dnes večer jsme byli informačně připraveni a šli najisto. Dim Sum House v Bahnhoffstrasse nás tedy rozhodně nezklamal a tak jsme naplnili bříška variací čínských delikates. Cestou zpět jsme obdivovali, jak jsou Bremy v noci krásně nasvícené, tedy hlavně staré město, které leží vlastně na ostrově a které bylo kupodivu i docela liduprázdné.

V Brémách se všechno točí okolo čtyř zvířat. Osla, psa, kocoura a kohouta. Že vám to nic neříká? No, přiznáme se, že ani nám to hned nenaskočilo a tak jsme po příchodu na pokoj obdivovali krásné zvířátkové plastiky, cestou městem obdivovali sochu čtyř zvířátek a divili se, proč stojí jedno na druhém, no prostě naprostí ignoranti. Ještě, že existuje internet a vyhledávače a tak jsme se dozvěděli a posléze i vzpomněli, že jsme kdysi slyšeli lidovou německou pohádku od bratří Grimmů, která se jmenuje Brémští muzikanti. Název Brémští muzikanti (Die Bremer Stadtmusikanten) nám v hlavě někde zůstal, ale prostě jsme si to nespojili.

Ve zkratce, zvířátka vyhodí jejich majitelé na mráz, oni se dají dohromady a protože umí hrát na hudební nástroje, rozhodnou se, že půjdou do Brém a budou se živit hudbou. Cestou potkají chaloupku, ve které žijí loupežníci. Proběhne bitka, pak ještě jedna, aby byli nakonec loupežníci definitivně vyhnání a zvířátka se v oné chaloupce usadí. Pikantní na celém příběhu je, že do žádných Bréma nakonec ani nedojdou. To ale pochopitelně Brémám nijak nebrání v tom, aby měla tato čtyři zvířátka ve znaku a aby z nich udělala svůj hlavní symbol. Ale na druhou stranu, je to velmi roztomilé a člověk si to město prostě nějak líp zapamatuje.