Londýnské výletování (2) Jak na dopravu ve městě.

Do Londýna jezdíme opravdu často a proto jsem vyslyšel volání některých mých přátel, abych o tomto městě napsal samostatný blog, ve kterém bych shrnul naše postřehy a zkušenosti. Tento díl bude o záludnostech londýnské dopravy.

Jak už jsem zmínil v prvním díle londýnského výletování, Londýn je opravdu děsně velké město. Ostatně, zabírá plochu asi 1500 km2, což je pro příklad o 300 km2 více, než New York nebo 4x víc, než zabírá Praha. Kromě toho zde žije asi 8,5 milionu obyvatel a většina z nich se každý den potřebuje přepravit do práce, do školy nebo prostě někam, kam zrovna potřebují. Odhaduje se, že každý den využije nějaký způsob londýnské dopravy okolo 5 milionu lidí. Nebudu zastírat, že tím vzniká docela velký bordel, který vás i po letech dokáže překvapit. Naštěstí, londýnský dopravní systém je dlouhodobě řazen mezi ty vůbec nejlepší na světě, takže stačí pouze vědět, jak ho co nejlépe využít a přitom nezešílet. Mimochodem, všimli jste si, že turisté to mají vždy daleko horší, než místní? Ti totiž jezdí zpravidla stále stejnou trasu nebo dvě, které pochopitelně dokonale znají, vědí kde to které metro přesně zastaví, kde je nejblíže k výstupu, atd. Naproti tomu turista je objevitel a jeho pohyby po městě jsou v podstatě dost chaotické a nahodilé a hlavně, musí se orientovat ve zcela neznámém prostoru. Navzdory tomu, ale nepropadejte panice!

Je asi nošením dříví do lesa, rozepisovat se o tom, že v celém Spojeném království se, na rozdíl od zbytku Evropy, jezdí na levé straně. Rád bych ale upozornil, že ani pro chodce není tento rozdíl podružný a je opravdu nutné, dávat si na to pozor. Nejde pouze o to, že na začátku budete chodit k zastávkám na opačnou stranu ulice, abyste vzápětí zjistili, že autobus jede vlastně úplně jinam, ale pro mnoho lidí je nebezpečné i to obyčejné přecházení ulice. Opravdu, ten zvyk, který nám vtloukali odmalička do hlavy, tedy abychom se nejprve rozhlédli vlevo a pak vpravo, má každý tak zafixovaný, že budete mít při přecházení silnice pocit, jako byste jedli polévku levou rukou. Naštěstí jsou na všech přechodech namalované na zemi velké nápisy LOOK RIGHT, případně LOOK LEFT. Mohu vás ale uklidnit, že tak po třech dnech si zpravidla zvyknete a bude vám to připadat docela normální. Nebo vás někdo přejede...

Oyster Card, Travelcard a jiné způsoby placení za MHD

Městská hromadná doprava v Londýně je docela drahá. Pokud ale zvolíte vhodný způsob placení, dá se docela slušně ušetřit. Naprosto zapomeňte na jednotlivé jízdenky, protože to je opravdu loupež za bílého dne. V zásadě tak máte čtyři rozumné možnosti - koupit si tzv. Oyster Card, koupit si tzv. Travelcard případně používat vlastní platební kartu a nebo si koupit tzv. National Rail Travelcard. Všechny tyto čtyři možnosti vám umožní cestovat v rámci velkého Londýna v metru, v autobusech, v tramvajích i na lodích. Jedinou výjimkou je cesta na letiště Gatwick, ale o tom až za chvilku. Já jsem vyzkoušel postupně všechny varianty a je pravda, že každá má svá pro i proti. Nakonec jsem ale přece jenom našel svého vítěze.

Za mě osobě je nejlepší volbou londýnská Oyster Card. Jednak je cool, že máte vlastní londýnskou krndačku, tedy vlastně lítačku, ale hlavně vás většina cest stojí polovic a pokud cestujete opravdu hodně, tak dokonce i méně. Kartu zpravidla koupíte na všech nádražích v oblasti velkého Londýna, ale i na všech zastávkách, kde je přepážka nebo klasické okénko s pracovníkem, který vám kartu prodá. Kartu určitě koupíte i na nádraží u letiště Gatwick, na letišti London City i na letišti Heathrow. Super je, že fakt nepotřebujete žádnou fotku, žádné doklady, prostě nic. Pouze zaplatíte 5 liber jako vratnou kauci a dostanete plastovou modro-bílo-modrou kartu na kterou si následně pouze ukládáte peníze a pípáte vstupy a výstupy z dopravního prostoru. Příjemné je, že karta je přenosná a tak jí můžete půjčit třeba příbuzným nebo kamarádům, kteří se do Londýna budou chystat po vás. 

Kartu musíte pravidelně krmit a to lze uskutečnit na každé zastávce metra, kde jsou dobíjecí automaty. Doporučuji nemít na kartě příliš velkou sumu pro případ, že byste kartu ztratili. Taky se nám to podařilo a naštěstí to bylo ve chvíli, kdy byla karta už prakticky vybitá, tak jsme měli ztrátu jenom asi 6 liber. Slyšel jsem ale o lidech, kteří si na kartu dávají i 50 liber a víc, což považuji za holý nerozum. Dobití karty je docela jednoduché, ale chci upozornit na jednu věc. Pro dobití kartu přiložíte na velký žlutý knoflík, na obrazovce uvidíte zůstatek a následně si vyberete kolik chcete dobít. Peníze lze vložit buď v hotovosti, což ale vyžaduje dopředu si odpočítat drobné a tuto částku zadat dopředu na obrazovku, nebo zaplatit platební kartou. Po vložení peněz je ale nutné stejnou kartu ještě jednou přiložit k tomu žlutému knoflíku, čímž se transakce potvrdí. Pokud toto neuděláte, zůstane transakce neuložená a pokud okamžitě po vás někdo k automatu přijde, může si vaši dobitou částku připsat na vlastní kartu. To se mi pochopitelně jednou na začátku povedlo, ale naštěstí šlo jenom asi o 10 liber.

Kolik tedy cestování s Oyster Card vlastně stojí? Na tuto otázku neexistuje naprosto jednoznačná odpověď. Já osobně mám zkušenost, že naše útrata se, při častých celodenních přesunech v prvních pěti zónách pohybuje okolo 8-9 liber za den a člověka. Oyster Card má naštěstí něco, co se jmenuje Oyster Daily Price Cap, což je vlastně maximální cena, kterou za den zaplatíte. V praxi to znamená, že při každém použití karty se vám odečte nějaká částka, v závislosti na ujeté vzdálenosti nebo typu dopravy, ale jakmile dosáhnete té maximální sumy (pro rok 2019 to bude 8,20 liber v zónách 1-3), všechny další cesty už máte ten den zadarmo. Takže moje doporučení zní, rozhodně se nežinýrujte a jezděte jak vzteklí. Jednak toho víc uvidíte a ještě ušetříte. Jediný druh dopravy, kde tento limit neplatí je říční doprava a lanovka přes Temži. Navíc je super, že s Oyster Card můžete jet i na Gatwick.

Další možností je zakoupení Travelcard, což je v zásadě klasická časová jízdenka, kterou si lze zakoupit na jeden den nebo na 7 dní. Dále se Travelcard kupuje podle zón, ve kterých se budete pohybovat. Pokud porovnám zda se tato karta vyplatí oproti Oyster Card, tak Travelcard prohrává skoro ve všech variantách a navíc, nelze s Travelcard cestovat na Gatwick.

Další zajímavou variantou je použití vlastní bezkontaktní platební karty. Kartu lze v tomto případě používat naprosto stejně, jako Oyster Card a to i za stejné tarify. Jediná nevýhoda je, že musíte často vytahovat platební kartu, což by nemuselo být vždy zcela bezpečné. Osobně se domnívám, že by používání platební karty mohlo být v některých případech i levnější, než používání Oyster Card a to především tehdy, pokud vám vaše banka bude účtovat převod z liber na koruny za střední kurz. A ještě jednu výhodu tento způsob platby má - vaši bezkontaktní kartu nemusíte dobíjet.

Poslední možností je zakoupení National Rail Travelcard, což je v podstatě opět časová jízdenka, kterou ale pořídíte minimálně na 7 dní. Cenově je tato karta ještě o něco málo dražší, než klasická Travelcard, ovšem má jednu zásadní výhodu. Po jejím předložení na pokladnách zásadních londýnských atrakcí (The Coca-cola London Eye, The London Dungeon, SEA LIFE London Aquarium, Madame Tussauds London, Dreamwork Tours – Shrek’s Adventure) dostanete dvě vstupenky za cenu jedné a to se ve většině případů fakt vyplatí. Pozor, tuto Travelcard koupítepouze v pokladnách železničních stanic a musí mít na sobě logo drah, jinak slevu nedostanete. Obecně je tato karta dost záhadná a není zcela jednoduché jí sehnat, respektive najít místo, kde jí koupíte. Ale pokud máte v plánu vyrazit ve dvou na výše zmíněné atrakce, rozhodně se to vyplatí. Nám se jí jednou podařilo koupit víceméně náhodou a to jenom proto, že jsme bydleli na předměstí a nejbližší doprava do centra byla právě pomocí příměstské železnice. První den jsme tedy, v podstatě nevědomky, zakoupili tuto kartu a až zpětně jsme se dozvěděli, jaké slevy na ní můžeme uplatnit. 

Tak, jízdenky bychom měli a teď něco málo o jednotlivých dopravních prostředcích.

Metro

Londýnské metro, anglicky Underground nebo familiérně nazývané Tube (roura) je jednoduše boží a pro každého milovníka techniky je to prostě absolutní povinnost. Nejenom, že je nejstarší na světě, ale patří zároveň i mezi nejsložitější dopravní systémy vůbec. Zapomeňte na tři pražské linky s pěšími přestupy. V londýnském metru často jedou v jednom tunelu dvě i více linek najednou a vlaky mají často rozvětvené konce linek do několika větví. To vyžaduje od turistů poměrně značnou pozornost. Velmi často jsou jednotlivá nástupiště stavebně oddělená a tak je naprosto klíčové stále sledovat orientační cedule řídit se jednoduchým systémem - vědět na jaké lince jedu, v jakém jedu směru (na sever, jih, západ nebo východ) a potom také, do jaké konečné stanice by měl můj vlak jet. Některé linky jsou vyloženě zákeřné, jako například Northern line, která se překvapivě větví uprostřed města, aby se po opuštění centra obě větve zase spojily a je proto velmi důležité vědět nejenom, zda jedete na sever nebo na jih, ale i po které větvi potřebujete jet. Další libůstkou je District line a Circle line, které jsou na určité část trasy doplněny ještě o Hammersmith & City line a ve stejném kolejišti jede chvilku i Bakerloo line. V takovou chvíli se vám může stát, že vám k vašemu nástupišti přijede vlak čtyř různých linek a to ještě i s různými cílovými stanicemi. Naštěstí na každém nástupišti jsou světelné cedule, které vás informují nejenom o tom, za jak dlouho přijede příští vlak, ale i o tom, jaká je to linka a kam jede.

Milovníkům techniky rozhodně doporučuji projet si nejstarší linku, což je právě Hammersmith & City line a pak Circle line, kde jsou ty nejkrásnější stanice, postavené ještě ve druhé polovině 19. století. Nádherná je i stanice Baker Street, kde je dohromady šest nástupišť a celá stanice má tvar velkého Y. Některé stanice uprostřed staré zástavby, jako je například stanice Covent Garden, nemají pro výstup klasické eskalátory, ale jsou zde použity velkokapacitní výtahy. Pokud chcete přece jenom po schodech, pak můžete využít únikového točitého schodiště, které ale, v případě této stanice, čítá skoro 300 schodů a mohu vás ujistit, že nahoře toho budete mít plné zuby. Jednou jsem zde viděl dokonce postarší pár ve velké večerní, který šel evidentně do blízké a stejnojmenné koncertní síně na koncert a bral to statečně taky po schodech. Inu, prostě kurážní Britové.

Na linkách londýnského metra můžete potkat dva základní typy vlaků. Jedním je poměrně nízký vlak se zakulacenou střechou, který se musí vejít do trubky o průměru pouhých 3,5 metru (proto tedy pojmenování roura). Druhým a také výrazně pohodlnějším typem jsou vlaky na starých, podpovrchových linkách, kde jezdí velké vozy s klasickým profilem, jako známe například z Prahy. Uvnitř metra panuje celoročně velmi podobné klima a obecně lze říci, že je zde dost teplo. Londýňané to řeší tak, že chodí v takzvaném "metro oblečení", tedy poměrně dost nalehko, aby se v metru nepotili a ten kousek od stanice k místu svého určení, v případě zimy, prostě nějak přetrpí. Tak také mimochodem docela jasně odlišíte místní od turistů. Pokud tedy chcete zapadnout, jezděte nalehko. Ke koloritu metra patří i různí hudebníci, kteří ve vyhrazených prostorech, hrají na nejrůznější nástroje. Nutno přiznat, že velmi často i dost dobře. Při vstupu i výstupu z metra je nutné si označit jízdenku, což v případě třeba Oyster Card znamená, že jí přiložíte na čtečku a prostě si pípnete. Na většině stanic v centru jsou pro vstup i výstup zřízeny turnikety, takže si uvědomíte, že máte kartu použít. Na některých zastávkách mimo centrum nebo na některých stanicích DLR, však turnikety nejsou a tak si nezapomeňte pípnout konec jízdy, aby se vám nezapočítalo vyšší jízdné. Na závěr si dovolím radu. Pokud jste v Londýně na dovolené, v metru nespěchejte. Zejména ve špičce se prostě vyplatí, počkat si na další vlak.

Autobusy

Metro je určitě fajn na rychlé přesuny, ale pokud si chcete Londýn opravdu pořádně užít, jezděte autobusem. V autobusu se platí jednotné jízdné a tak si pípnete jenom při nástupu. V Londýně všichni nastupují do autobusu zásadně u řidiče, i když mám podezření, že to už není povinné, vzhledem k tomu, že  pípací automaty jsou u všech dveří. Ta nejlepší místa jsou pochopitelně v první brázdě v prvním patře. Zde je ovšem potřeba zmínit několik zásad. Za prvé, ihned po nástupu do autobusu, je nutné se co nejrychleji usadit. Za druhé, je potřeba se neustále držet a to opravdu pořádně (často i když sedíte) a v neposlední řadě, je potřeba být připraven prakticky na jakýkoliv pohyb, který by mohl autobus udělat. Velmi pravděpodobně ho udělá a to ve chvíli, kdy to zaručeně nečekáte. Prosím, abyste mě teď nesoudili předčasně, že snad nevím, co je jízda autobusem. V Londýně jsou ale autobusy jiný level a schody do prvního patra tomu dávají ještě zcela specifický rozměr. Dá se říct, že řidiči londýnských autobusů se toho ani trochu nebojí a já si velmi často říkám, že naprosto určitě zapomněli, že vezou nějaké pitomé cestující. Ale upřímně, kdo v londýnském doubledeckeru nikdy nesroloval schody, tak nebyl v Londýně.

Pokud se vám tedy podaří usadit se v první řadě nahoře, je to prostě nezapomenutelná jízda. Zkreslená perspektiva ve vás bude pravidelně vyvolávat děsivé pocity, že zcela určitě nabouráte a občas budete instinktivně uhýbat před větvemi stromů. Kromě toho je zde opravdu skvělý výhled a pokud nespěcháte, brzo zjistíte, že pojedete radši dvěma autobusy, než jedním metrem. Docela výhodné je i to, že autobusy staví opravdu na každém rohu a tak to máte všude docela blízko.

Taxi, Uber a další

Individuální smluvní přeprava, tedy nejrůznější taxislužby nebo Uber, jsou v Londýně 2-5x dražší, než v Praze. Daleko víc zde záleží na denní době, na trase nebo na délce jízdy. Pokud máte v telefonu aplikaci třeba na Uber, je to docela jednoduché a občas vás docela překvapí, že ve více lidech, vychází třeba Uber levněji, než MHD. My třeba používáme Uber pro cestu z letiště London City do Moxíku (viz předchozí díl a heslo Moxík) nebo naopak a vychází to asi na 200 Kč.

Lanovka

Ano, v Londýně je i lanovka. Taková ta klasická, jakou znáte z Alp a vede od stanice DLR Royal Victoria přes řeku Temži, k O2 aréně a k blízké stanici North Greenwitch na Jubilee line. Za cestu lanovkou musíte platit speciální jízdné, ale pokud máte Oyster Card nebo Travelcard, dostanete slevu. Jízda je docela fajn zážitek a když je hezké počasí, nabídnou se vám zajímavé pohledy na město.

Lodě

Na Temži je poměrně hustá lodní doprava a rozhodně ji nelze přirovnat k dopravě v Praze na Vltavě. V Londýně je skutečně několik vodních linek a ačkoliv se to na první pohled možná nezdá, je pro některé cesty lodní doprava nejrychlejší a nejpohodlnější volba. Dopravu zde zajišťují moderní a poměrně velké lodě, které jsou rychlé a mají rozsáhlé vnitřní prostory, kde se lze schovat před nepřízní počasí. I zde je nutné si dát pozor, do jaké lodi nasedáte, protože i zde může k jednomu molu připlout loď několika různých linek. Tak jako lanovka, tak i lodě nabízejí zajímavé pohledy na město a já mohu lodní dopravu, pro alespoň jednu cestu, rozhodně doporučit. 

Tramvaje

Na závěr taková kuriozita a to jsou tramvaje. Prakticky se jedná o dvě linky, které spojují jižní a západní část Londýna. Zcela upřímně přiznáván, že jsem londýnskou tramvají nikdy nejel a dokonce jsem jí ani na vlastní oči neviděl, ale údajně tam opravdu jezdí.

V příštím díle se můžete těšit na povídání o jednotlivých památkách, které stojí za to navštívit.