Londýnské výletování (3) Co všechno musíte vidět I.

V minulých dílech jsem se pokusil nastínit možnosti cesty do Londýna a dopravy po městě. V tomto díle vám doporučím ty nejlepší a osobně prověřené památky a atrakce, které v Londýně můžete, ale také musíte navštívit.

Dopředu chci upozornit, že některá místa, jako třeba Camden Market, China Town nebo Borough Market  nebudu v tomto dílu uvádět, a to zcela záměrně, protože mám pro ně vyhrazený samostatný díl, který se bude věnovat především jídlu a trochu i nakupování. Původně jsem tento díl plánoval jako jeden, byť poněkud rozsáhlejší, protože míst, která v Londýně prostě musíte vidět, je opravdu hodně. Nakonec jsem ale psal a psal a ve finále zjistil, že na jeden díl je toho opravdu moc a tak tedy budou památkám věnované díly dva. Dlouho jsem přemýšlel, podle jakého klíče jednotlivé památky a atrakce řadit, ale žádný vhodný systém mě nenapadl, proto to bude tak trochu pelmel a budu o nich psát, jak mi přijdou na mysl.

Na začátek opět několik upozornění a rad. Jak zmiňuji v každém díle tohoto blogu, Londýn je opravdu strašně rozlehlé město a to se týká i širšího centra. Proč to ale píšu. Když si budete ráno plánovat program, uvědomte si, že je potřeba počítat s dostatkem času na přesuny. Naše klasika bývá, že naplánujeme ráno u snídaně tak pět míst, která určitě musíme ten den vidět s tím, že to přece musí zvládnout i beznohý invalida, abychom po návštěvě dvou muzeí, ve čtyři odpoledne, většinou skončili v hospodě u Britského Muzea s konstatováním, že dovnitř už dnes nepůjdeme, protože je pozdě a že si radši dáme pivo a pastýřský koláč a necháme to na zítra.

Podstatným problémem je, že většina muzeí zavírá nekompromisně v šest večer a do některých vás, už od pěti hodin, černí hoši ani nepustí (zřízenci muzea mají černé bundy). Jak jsem zmiňoval v minulém díle, je dobré využívat co nejvíc hromadnou dopravu, která vám přesuny významně urychlí a věřte mi, že odpoledne, když máte v nohách tři muzea a Primark na Oxford Street, už jste ochotni jet klidně i jednu stanici, třeba jenom 300 metrů na metro, jenom abyste ulevili uchozeným nohám. Vhodnou kombinací jednotlivých typů dopravy se dá celková doba cesty opravdu hodně zkrátit a vy toho pak uvidíte daleko víc, než když budete památky obcházet pěšky. I tak se ale připravte na to, že za den nachodíte minimálně okolo 10 km. Pokud tedy chcete z Londýna něco vidět a nehodláte trávit čas jen a pouze couráním po nábřeží okolo Temže. Což mě přivádí, jako poněkud kostrbatý oslí můstek, k první památce, kterou byste asi měli vidět a ke které to právě pěšky okolo Temže prostě vzít musíte. 

Shakespeare's Globe

Historické shakespearovo divadlo Globe najdete na jižním břehu Temže a nejlépe se k němu dostanete pěšky od London Bridge nebo ze stanice Southwark, okolo galerie Tate Modern. Divadlo Globe je opravdu působivé, ale bohužel není pravé, protože původní budova, postavená v roce 1599, ve které opravdu hrál William Shakespeare se svojí společností své vlastní divadelní hry, lehlo popelem. Nově vybudované divadlo Globe pak vydrželo dalších asi 30 let, aby bylo, jako doupě neřesti a aréna pokleslé zábavy, uzavřeno Oliverem Cromwelem (ano, tím královrahem, který se naivně pokoušel udělat z Anglie republiku) a v roce 1644 nakonec strženo. Dnešní divadlo Globe je tedy replika, postavená na konci 20. století americkým mecenášem, což mně osobně přijde docela úsměvné. Do divadla se platí vstup a lze zde shlédnout některou z klasických her "labutě avonské". Můžete tady vidět herce v klasických pozdně renesančních kostýmech a za divadlem sedává i dobový zahnojený žebrák. I když u něj jsem si nebyl příslušností k divadlu tak zcela jist. Před divadlem také sedí na malé stoličce básník, který vám za pár liber napíše báseň. Zřejmě čerpá energii z Shakespearova odkazu a ducha místa.

Tate Modern

Hned vedle divadla se nachází Britské národní muzeum moderního umění neboli Tate Modern, které je součástí tzv. Tate Gallery. Návštěva této instituce patří rozhodně mezi ty, které byste v Londýně neměli minout. Už jenom samotná budova stojí za to, protože se jedná o starou elektrárnu Bankside z 19. století, přičemž budova sama je kulturní technickou a architektonickou památkou.

Většina sbírek je přístupná zdarma, ale navíc zde vždy probíhá nějaká speciální a pochopitelně i placená výstava. Pokud máte rádi klasiky moderního umění, jako jsou Picasso, Rousseau, Cézanne, Matisse nebo Dalí, je pro vás Tate Modern naprostou podmínkou. Většinu pláten, z nichž některá jsou opravdu legendární, si zde můžete prohlédnout v klidu a většinou i bez velké tlačenice a hlavně vás k nim pustí až překvapivě blízko. Rozhodně pak doporučuji vyjet na vrcholek původního komína, kam vás vyveze výtah (mimochodem přivolat si ho a dostat se do něj, je opravdu pekelný Mordor) a odkud je skvělá vyhlídka na Londýn a hlavně, je to zadarmo.

HMS Belfast

Kousek dál, po proudu Temže, na stejném břehu jako Tate Modern, asi půl kilometru za London Bridge...  ne jinak... prostě, hned vedle Tower Bridge, stojí zakotvený lehký bitevní křižník HMS Belfast. Mimochodem, to HMS, znamená Her Majesty Ship, tedy loď jejího veličenstva. Tento nejtěžší lehký bitevní křižník třídy Edinburgh se zapojil už do bojů druhé světové války a v roce 2018 oslavil již 80 let od svého spuštění na vodu. Jedná se o jedno z nejvýznamnějších plavidel britského námořnictva, které, kromě jiného, spolupracovalo na potopení německého křižníku Scharnhorst a i když se na něj platí vstup, jeho návštěvu rozhodně doporučuji. Tedy takhle, doporučuji jí hlavně pánům, kteří budou naprosto určitě nadšeni. Z vlastní zkušenosti vím, že dámy se zde asi tolik bavit nebudou, ale třeba se mezi nimi najde i výjimka. Pokud zde budete v zimě, kdy okolo Temže opravdu dost fouká, tak můžete holky dovnitř nalákat slibem, že je tam teplo. Když jsme tam byli naposledy, tak bylo okolo nuly a lehce sněžilo, takže se tam holky vyloženě těšily.

Faktem je, že loď je velmi zajímavě zpřístupněná veřejnosti a dá se komplet celá prolézt skrz všechny paluby. Na některých stanovištích jsou dokonce aranžované figuríny v pracovních pozicích, které jsou doplněné o reálné zvuky a pokud chcete, můžete si vlézt i do jedné ze čtyř obrovských dělových věží. Mimochodem z dělových věží Belfastu se stále občas střílí, i když pouze slepé a slabé nálože, údajně aby nedošlo k poškození trupu. O HMS Belfast, stejně jako o většinu památek ve Velké Británii se stará některá z mnoha nadací a na palubě díky nim můžete potkat i některé původní členy posádky, kteří zde, jako pracující důchodci, působí v roli jakýchsi průvodců a rádi se s vámi podělí o své vzpomínky, když je oslovíte. Nemohu zapomenout, jak mi jeden z nich, asi 80ti letý stařík, odpověděl na moji otázku, jak to zvládali v severním moři za bouře, vichřice a na omrzlé palubě, slovy: "Víš hochu, my jsme Britové". A u toho mě s úsměvem poplácal po rameni. Asi i pro ten jejich suchý humor, je mám tak rád.

Tower Bridge

Pár set metrů po proudu se nachází ikonický Tower Bridge neboli věžový most (na první pohled ne příliš nápaditý název ale odkazuje jak na mostní věže, tak i na blízký londýnský hrad - Tower) patří k nejslavnějším a také asi nejvíce fotografovaným stavbám v Londýně. Je mimo jakoukoliv pochybnost, že tento téměř 150 let starý most je nádhernou ukázkou viktoriánského stavitelství a inženýrství a svoji slávu si bez diskuze zaslouží. Jedná se o zvedací most, který má sklápěcí mostovku v prostřední části mostu, která umožňovala plachetnicím, aby se dostaly do historického londýnského přístavu, který kdysi ležel mezi Tower of London a London Bridge.

Někde jsem se dočetl, že se mostovka zvedá až 500x za rok, ale já jsem měl asi vždy nehoráznou smůlu a nikdy jsem Tower Birdge zvednutý neviděl.  Tak snad budete mít více štěstí. Štěstí ale přeje připraveným a proto vám prozradím, že na webových stránkách mostu jsou dlouho dopředu uvedeny časy, kdy se bude most zvedat. V minulosti, kdy byl most zvednutý častěji, než dnes, mohli chodci využívat dvě lávky, vedoucí ve výšce 40 metrů nad hladinou, ale upřímně, než se trmácet po schodech nahoru a dolů, to bych si raději počkal. I v případě Tower Bridge se dá podniknout placená prohlídka, kdy se podíváte do zákulisí mostu a prohlédnete si v podzemí obří stroje a mechanismus zvedání mostovky. Také se můžete projít po již zmiňované lávce pro pěší, která je dnes přístupná právě pouze v rámci prohlídky. My jsme zde byli několikrát v listopadu a v únoru a když chytnete obzvlášť studené počasí, není procházka po mostě nic příjemného. Moře není tak daleko a rozhodně od něj dost fouká.

London Tower

Sice jsem v úvodu apeloval, že je dobré co nejvíce používat městskou hromadnou dopravu, ale zrovna všechny dosud vyjmenované památky lze krásně obejít pěšky příjemnou procházkou, která vám zabere tak hodinu línou chůzí. Poté, co překonáte Tower Bridge, lze tuto procházku zakončit u slavného Tower of London. Jedná se původně o římské opevnění, které nechal již v roce 1078 opevnit Vilém I. Dobyvatel, když nechal postavit tzv White Tower, aby se mohl bránit před nájezdy Normanů. Tato velká obranná věž pak dala jméno celému hradnímu komplexu jehož využití se v průběhu staletí měnilo, ale po většinu času zde bylo především vězení. V jeho zdech trávilo nedobrovolně svůj čas množství významných vězňů, mezi nimiž lze zmínit třeba královnu Alžbětu I., Thomase Morea a naposledy, za druhé světové války, tu pár dnů pobýval i Rudolf Hess. Jak známo, v pokladnici Tower jsou umístěny, kromě jiných cenností, rovněž i britské korunovační klenoty.

Na tomto místě se musím upřímně přiznat, že jsem uvnitř Toweru nikdy nebyl, za což se velmi stydím, ale nikdy mi to prostě z různých důvodů nevyšlo. Ale jak říkám, alespoň pak máte důvod, znovu se do Londýna vrátit a vždy je něco, co jste ještě nenavštívili. Když byste zde byli v období okolo 11. listopadu, dojděte se podívat na trávník, který okolo Toweru roste. V tyto dny zde desítky zřízenců píchají do trávy tisíce umělých vlčích máků. Jako chápu, že den válečných veteránů je obrovská sláva a svým způsobem je to moc pěkné, ale když jsem viděl ty tisíce papírových kytek, přišlo mi to tak trochu jako ekologická katastrofa.

Následující památky už neleží příliš u sebe a proto je nutné využít hromadnou dopravu. Osobně mám hodně rád historii a techniku a jsem chlap, takže i výběr památek je, v některých případech, poněkud nekorektně maskulinní. Doufám, že dámy prominou a na oplátku slibuji, že se zmíním i místech, kde se dá dobře nakupovat.

British Museum

Britské muzeum, které leží na jižním okraji čtvrti Camden, je jedno z míst, které prostě v Londýně musíte vidět, i kdybyste tu byli jenom na den. Faktem je, že tohle je takové to klasické místo, které si prostě nikdy dostatečně neprohlídnete a neprojdete. Je totiž naprosto obrovské a množství sbírek je doslova šílené. Je potřeba si uvědomit, že Velká Británie byla po několik století největší světovou říší a své kolonie a jejich památky rozhodně nešetřila. Vždy, když vidím ty krásné reliéfy řeckých chrámů nebo sochy z období Asyrské říše, říkám si, zda je dobře, že to všechno za ty roky navozili sem do Londýna a neponechali památky na svém místě. Je ale pravda, že když potom nějaké významné archeologické naleziště obsadí třeba vymletí hoši z Islámského státu nebo Tálibánu a začnou ty nevýslovně vzácné historické artefakty likvidovat za použití raketometů, je určitě lepší, když se na ně můžete zajít podívat v klidu do Britského muzea, než aby jejich zbytky ležely v prachu pouště.

Několikrát jsme přemýšleli, kolik času by asi bylo potřeba, abyste si Britské muzeum opravdu důkladně prošli a viděli všechno, co stojí za to. Dospěli jsme k tomu, že čas je sice relativní, ale dva dny by vám na opravdu pečlivé prohlédnutí asi stačit mohli. Možná. Co ale dělat, když máte na prohlídku jenom dvě hodiny? I tak se dá leccos vidět. Tak rozhodně doporučuji originál Rosettské desky, což je taková archeologická Mona Lisa. Dále určitě mumie v egyptské sekci a v neposlední řadě řecké a římské období, kde jsou úžasné příklady originálních zbraní, zbrojí, šperků nebo i kuchyňských nebo zubařských nástrojů, vše pochopitelně v neuvěřitelně dobrém stavu. Kromě toho je celé Britské muzeum nádherná stavba s velmi citlivě provedenou moderní vestavbou. Prostě a stručně, tuhle památku opravdu vynechat nesmíte.

Následující tři muzea mají jednu obrovskou výhodu a to tu, že se nacházejí hned vedle sebe, na pomezí Kensingtonu a Knightsbridge. Návštěvu všech tří muzeí tak lze spojit a z vlastní zkušenosti mohu říct, že se to dá zvládnout během jednoho dne. Pokud tedy nestojíte u každého exempláře 10 minut a nehledáte si na internetu všechny dostupné informace.

Science Museum

Muzeum vědy a techniky je především pro malé a velké kluky. Když jsme byli naposledy v Londýně s rodiči mojí přítelkyně, vyslali nás holky s "tchánem" do muzea, aby si mohly courat po Oxford Street. Musím říct, že dva chlapi si to muzeum užijí daleko lépe, než když se jich řídící středisko každou půlhodinu ptá: "...a kdy už půjdeme...?" Za mě je největším lákadlem maketa měsíčního přistávacího modulu programu Apollo, který je překvapivě dost velký a přesto malý pro dva astronauty ve skafandrech a potom velké množství letounů britské i světové historie. Ale je tu i skvělá sekce pro děti (ačkoliv i mě to tam fakt dost bavilo) a pak i několik 3D a 4D simulátorů, které je však potřeba si zaplatit. Jinak je vstup, stejně jako do všech velkých muzeí, zcela zdarma. 

Natural History Museum

Hned vedle technického muzea se nachází londýnské přírodovědecké muzeum a je jedním slovem obrovské. A mají tu Tyranosaura, který se hýbe, koulí očima, vrčí a celkově je fakt strašně roztomilý. Dělám si srandu, ale sekce věnovaná dinosaurům je opravdu moc zajímavá a rozhodně patří mezi nejlepší sbírky, které jsem kdy viděl. Muzeum je rozděleno na několik základních sekcí, jako je fauna, flóra, geologické sbírky atd. Docela zajímavý je simulátor zemětřesení nebo třeba vycpaný Dodo a Plejtvák obrovský, který je překvapivě větší, než jsem si představoval. Velmi nedoporučuji sem chodit o víkendu, jinak riskujete, že se z vás snadno stane masový vrah dětí a jejich rodičů. Jednou jsme zde byli zcela neprozřetelně v sobotu a bylo to opravdu o nervy. Tím spíš, že britské děti jsou naprosto nevychované a zcela bezohledné ke svému okolí. Pokud si navíc stejný den vyberou i školy pro společnou návštěvu, nemáte prakticky šanci přežít. Snad jediné, co je na takové situaci zajímavé, je pozorovat etnické složení malých Britů na prvním stupni základních škol. Pokud hádáte, že zde nejsou zpravidla žádné bílé děti nebo jenom opravdu hodně málo, máte pravdu. Převažují ty černé, arabské a asijské. Ale to je jiný příběh.

Victoria and Albert Museum

Tohle muzeum je strašně zvláštní a přitom krásné, ale hlavně má jednu zásadní výhodu, že leží hned naproti přírodovědnému muzeu a muzeu vědy a techniky. Je zde taková všehochuť, ale sbírky rozhodně stojí za to. Oficiálně se muzeum specializuje na aplikované a dekorativní umění. Uvidíte zde spoustu sbírek z celého světa. Je zde krásná orientální sekce s čínskými a korejskými sbírkami šperků, zbrojí, zbraní nebo uměleckých předmětů. Za návštěvu stojí i síň s replikami, kde si můžete prohlédnou přesnou repliku Michelangelova Davida nebo Berniniho fontánu. Když jsme zde byli naposledy, byla zde výstava historických šatů, což  pro Bobí byla pochopitelně jasná volba. Jako již klasicky je muzeum tak velké, že byste zde mohli bloudit několik dnů, ale to podstatné se dá vidět za dvě až tři hodiny. Super je, že hned před vstupem do muzea staví autobus číslo 74, který vás doveze k Primarku na začátek Oxford street, abyste měly program, až vás z muzea v šest večer vyhodí (to ypsilon ve slovesu "měly" není chyba, pochybuji totiž, že by jakýkoliv muž šel dobrovolně do Primarku).

Národní galerie

Obrazy, obrazy a ještě jednou obrazy. Co taky jiného čekat v jedné z největších obrazových galerií na světě. Pokud jste milovníci umění, tak i zde můžete trávit opravdu dlouhé hodiny a možná i dny. Pro nás ostatní, kdo máme sice umění rádi, ale nejsme zas až takoví blázni je to o tom, podívat se na ty nejvýznamnější obrazy a vzít to za roh do China Town. Galerie totiž leží přímo na Trafalgar Square , tedy tak v centru, jak to jenom jde. Rozhodně byste ale měli vidět obrazy od Da Vinciho, Raphaela, Rubense, Rembrandta nebo Renoira. Já osobně pak doporučuji především legendární Slunečnice od van Gogha, které si, na rozdíl třeba od Mony Lisy, můžete prohlédnout opravdu hodně zblízka. Až mě to překvapilo, u obrazu, který patří mezi absolutně nejvzácnější na světě.

Letecké Muzeum Hendon

Letecké muzeum v Hendonu má jednu zásadní nevýhodu a tou je jeho umístění. Leží totiž poměrně daleko od centra a musíte k němu metrem, linkou Northern Line, a pak ještě kus autobusem nebo asi dva kilometry pěšky. Pro chlapy a zejména pro ty, kteří mají rádi letadla, je tohle muzeum naprostá nutnost. Kromě toho, pokud je vaše partnerka ochotná se s vámi táhnout až sem, nemusíte pochybovat o její náklonnosti a oddanosti.

Počítejte, že na toto muzeum vyplácáte minimálně 4 hodiny času, takže jeho návštěvu dobře zvažte. Když jsem zde byl minule, tak zde probíhaly rekonstrukce a k některým exponátům, jako je třeba Avro Lancaster, se nedalo dostat. Předměstí, kde leží muzeum je obýváno převážně přistěhovalci a tak zde lze potkat i spoustu krajanů nebo skoro krajanů. Cestou zpátky na metro jsme zašli koupit nějaké pití do polských potravin, které byly nejenom polsky pojmenované (Sklep, že ano), zboží polsky nadepsané, ale i oba prodavači byli Poláci a dokonce prodávali čerstvé polské noviny. Naše "dzieň dobri a dziekuje bardzo" je viditelně dost potěšilo. Prostě Londýn, co vám budu vyprávět. Jenom nevím, co si tu bez všech těch Poláků, Slováků nebo Čechů po tom Brexitu počnou a kdo bude dělat všechnu tu běžnou každodenní práci, kterou už Britové dělat odmítají. 

Příště budeme pokračovat v cestě po londýnských památkách...